Rok vydání / 2025

Někdejší nouzová kolonie a dnes unikátní brněnská čtvrť Kamenná kolonie slaví stovku.
Brněnský spisovatel Martin Reiner ve spolupráci s architektem Radimem Horákem a dalšími příznivci legendární Kamenky připravili ke kulatým narozeninám jedinečnou knihu o historii místa, v níž se prolínají velké dějiny s malými příběhy lidí, kteří po několik generací vdechují život místu odsouzenému od samého počátku k zániku.
Kamenka je provizorium, které trvá už sto let – a je v čím dál lepší kondici.
Předválečná chudoba, válečné strádání, padesátá léta, která paradoxně právě pro Kamenku znamenala dobré časy. Počátek 70. let, kdy se zdálo, že příběh nouzové kolonie definitivně končí… a pak už to, jak známe Kamenku dodnes: mladí umělci, kteří si během normalizace našli svůj klidný kout, kde se dalo žít tak nezávisle, jak si jen bylo možné představit, a umožnili Kamence přežít.
Kamenná kolonie bývala vždycky tak trochu stát ve státě a její hrdý neodvislý génius loci zde sídlí dodnes. Přesvědčte se o tom v knize plné dobových fotografií a unikátních svědectví lidí, kteří psali zdejší dějiny.

Rok vydání / 2024

Kniha je „memoár-románem“ napsaným přístupnou a atraktivní formou rozhovoru dvou mnohaletých přátel, básníků a držitelů Ceny Magnesia Litera, Milana Ohniska a zpovídaného Martina Reinera. Rozhovor reflektuje nejen Reinerovo nelehké dětství, na němž se vedle vynucené emigrace jeho otce podepsaly i další neblahé privátní okolnosti, ale též jeho zrání na vojenských školách, následné uvěznění a návrat do běžného života, v němž se nakonec stal jednou z výrazných postav brněnské Sametové revoluce. Nechybějí léta devadesátá, ohlédnutí za básnickými Bítovy či velkým evropským festivalem Poezie bez hranic, který Reiner organizoval. Reflexe více než třicetileté nakladatelské činnosti v nových, svobodných poměrech či bohaté vlastní literární tvorby přinášejí nejen „zábavné historky z natáčení“, respektive ze života s básníky, ale též otevřené až intimní pohledy do kuchyně tvůrce, který napsal jednu z nejúspěšnějších polistopadových knih, román Básník o Ivanu Blatném. To vše je doprovozeno zajímavými fotografiemi a dokumenty.

Rok vydání / 2023

Třináct skvělých výtvarníků – třináct velkoplošných realizací na zdech domů v brněnském Bronxu!
František Skála, Eva Koťátková, Krištof Kintera, Vendula Chalánková, Milivoj Husák, TIMO, Kateřina Sidonová, Adam Štech a další, včetně světově uznávaného Rusa Marata Danilyana!
Městská galerie v brněnském Bronxu je zřejmě největší pouliční galerií ve střední Evropě. Město Brno a spolek Nový Bronx spojili své síly v projektu, který pomáhá vrátit někdejší sociálně-vyloučenou lokalitu nedaleko brněnského centra zpátky do městského celku.
Příběh celého projektu, který odstartoval v roce 2019 a byl ukončen v červnu 2023, včetně profilů jednotlivých realizací a jejích autorů, sepsal iniciátor projektu, spisovatel Martin Reiner. Kniha je vybavena skvělými fotografiemi Petra Soldána a několika dalších fotografů.

Rok vydání / 2020

Devátá kniha poezie českého básníka, prozaika a nakladatele shrnuje verše, které byly napsány a vznikaly přibližně během uplynulého osmiletého časového období.

Rok vydání / 2016

Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky. Není v tom sama; Reinera nepřitahuje exotika extrémů, svět jeho povídek ukazuje takříkajíc ke střednímu proudu, kde nás chtě nechtě pluje (či se stébla chytá) nejvíc, kde žijeme své příběhy ve vlastní šťávě: Může za to matka, otec nebo někdo Jiný? Přijde náš anděl? Zůstat se ženou, nebo jít? Co si počít se zkaženým dnem na dovolené? V literatuře se umění povídky cení vysoko, a autor vstupuje na její půdu připraven: ví, jak zatavit do slov tvář či pachuť chvíle, umí zaznamenat žhavé jádro příběhů – proto čtenář může mít často pocit, že se ocitl na kanapi v kuchyni své existence.

Rok vydání / 2015

Martin Reiner vydal v lednu 1996 sbírku s názvem Decimy.
Od té doby napsal devět dalších knih - a za tu poslední, román Básník o Ivanu Blatném, získal Cenu Josefa Škvoreckého a Knihu roku Magnesia Litera.
Nyní se po dvaceti letech vrátil k básnické formě decim a na poslední chvíli se rozhodl připojit k některým básním i krátké komentáře, v nichž nejde o to vyložit po lopatě, "co chtěl básník říci", ale spíše rozšířit kontext, otisknout do písku pár stop, které by mohly bystrému čtenáři pomoci do cíle.

Rok vydání / 2014, 2025

Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.

Rok vydání / 2010

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících před rokem 2010, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath.
Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu. Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.

Rok vydání / 2010

Příběhy Maminka a kouzelná mušlička, Maminka se hledá a Maminka a tři tajemné klíče pro děti i rodiče napsali Martin Reiner, Michal Viewegh a Pavel Šrut. Zachycují tutéž maminku v různých obdobích života, pokaždé ji však zobrazují jako bytost když ne kouzelnou, tedy určitě okouzlující. A okouzlující jsou bezpochyby také ilustrace Galiny Miklínové, které knížku provázejí.

Rok vydání / 2009

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je?
Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti.
Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Rok vydání / 2007

Pohled z kavárny v Bath je šestou básnickou sbírkou Martina Reinera. Obsahuje osmačtyřicet básní vzniklých v průběhu posledních čtyř let, z větší části za autorova pobytu v USA. Pohledy, výhledy a průhledy z okna kavárny básníkova života působí poněkud melancholičtěji a smířeněji než dřívější texty, ačkoliv ani zde nechybí autorův specifický básnický humor. Kniha je vybavena kolážemi Ivana Wernische.

Rok vydání / 2002

Martin Reiner patří k autorům, jejichž každá sbírka vzbuzuje nemalou pozornost. Této sbírce předcházející básnická kniha Tání chůze (1998) byla recenzentskou obcí přijata značně rozporuplně. V Reinerově případě tak jistě platí známá teze, že jeho poezii lze obdivovat či zatracovat, ale těžko ji přejít s lhostejností. I jeho v pořadí pátá sbírka s názvem Staré a jiné časy přináší opět autorův osobitý styl — tóny ryze poetické i mírně parodické, lehce archaické motivy střídá „zápisník“ příběhů prožívaných „tady a teď“. Jako jakési autorovo alter ego sbírkou — tedy „starými“ i nedávnými časy uplynulého věku — prochází nehrdinský hrdina Jan, jehož postava přirozeně sjednocuje přes všechnu rozmanitost velmi konzistentní soubor textů.
Nečekaným, leč jistě příjemným překvapením je pro milovníky (nejen) literatury ilustrační doprovod knihy. Tvoří jej koláže básníka Ivana Wernische.

Rok vydání / 1998

Lázně jsou lyrickou novelou o stavu ducha. Pro někoho rozsáhlé entrée k něčemu, co nakonec nepřijde, pro autora samotného zbytečně dlouhá coda, dovětek k něčemu, co možná ani nikdy nebylo. Lázně jsou prozaickou prvotinou autora, který se v minulosti prezentoval čtyřmi sbírkami poezie. Avšak pozor! Jde o regulérní, poutavou a čtenářsky atraktivní prózu, nikoli o žánr známý jako básně v próze.

Rok vydání / 1998

Kniha Tání chůze je čtvrtou básnickou sbírkou nakladatele, spisovatele a známého provokatéra, který se o rozruch v literární obci postaral už těsně před vydáním nejnovějšího opusu svým pamfletickým manifestem Neoklasicismus. Pouhých 24 básní, které vyvolaly mimořádně rozporuplné reakce čtenářů, je kritickou žní za téměř tříleté tvůrčí období. Autor sám často uvádí tuto knihu jako svou nejoblíbenější sbírku vůbec.

Rok vydání / 1996

Tématem třetí Reinerovy básnické sbírky, která ve svém titulu nese pojmenování starohispánské strofické formy, je především láska, přesněji dvě její nejfrekventovanější podoby. Ta lehce získávaná, přitažlivá neměnným rituálem zápasu a podléhání, a ta hluboká, bolestná i v zajizvených ranách.

Rok vydání / 1995

Básnická knížka Poslední rok přináší kaleidoskopický soubor tvarově zajímavých textů. Je to próza? Poezie? Není důležité najít odpověď: především je to citlivý otisk lidského nitra, v němž pulsuje štěstí i smutek, zoufalství i naděje. Je to kniha o lásce a ztrátě nejbližšího člověka. Kniha o životních ztrátách, které s obavami předpokládáme, a přece nejsme s to je odvrátit. Knížka zaujala amerického bohemistu Benjamina Paloffa, který několik textů přeložil a uveřejnil v bostonském internetovém časopise Double Room.

Rok vydání / 1991

Na první pohled je sbírka Relata refero formálně klasicistní (pravidelností veršů i latinskými citáty), při bližším ohledání jsou ale věci složitější. Pravidelnost formy je neustále rozrušována drobnými i méně drobnými posuny, ironizacemi, jazykovými familiárnostmi, vybočeními z rytmu, které básně vnitřně rozrůzňují, staví je proti nim samým, a tím zvyšují jejich reálnost a přesvědčivost.