Před pár dny jsem v krásném penzionu Ježník ve stejnojmenné obci u Krnova
dokončil antologii milostné poezie. Soubor více než sedmdesát krásných textů od
sedmi autorů, jejichž jména si zatím nechám pro sebe, vyjde někdy v první polovině října.
Teď se ještě mořím s úvodním slovem, které snad chtělo být esejí, ale nejspíš skončí jako několik delších poznámek na margo toho, co v září 1990 pronesl v brněnské Škole poezie Ivan Diviš: Poezie je poslední smysluplný pokus lidstva domluvit se. Poezie milostná má v tomto ohledu největší potenciál, a tak myslím, že se máte na co těšit.
Schválně, zkusíte si sestavit vlastní sedmičku A pak ji porovnat s tou mou?
Jo, a do obrázku zmíněného penzionu jsem vetknul básničku, která byla možná
vůbec prvním básnickým textem, který si mě přitáhl už na základce, v době, kdy jsem ještě hlavně kopal do meruny. Poznáte autora?
